Omlouvám se že jsem jí nedala včera jak jsem slíbila :/:D:D Tak ale je tady tak :).)
TAKEN 18 1/2
Z pohledu Lily:
Došla jsem domů a rodiče už spali . V kuchyni
bylo vidět, že měli divoký večer ,lahve od vína atd.. No tak co, nemají na sebe
moc času.Tak ať si to užijí . Šla jsem k sobě od pokoje ,dala jsem si sprchu a
byla připravená jít spát a probudit se zítra do nového ,i když bolestného.
Jedu sním autem a řvu na Jacoba ,ať mi podá brko a zesílí rádio, jedeme hezkým letním dnem a děláme vážně kraviny . Smějeme se , zpíváme , kouříme . Už jsme dost zhulení ,ale my chceme ještě . Slunce na nás svítí, když v tom vidím jenom náklaďák a nic.. Vidím hroznou pustinu ,nic kolem sebe ,jenom bílo . Zkouším si vzpomenout ,ale nic , najednou se proberu ležím v nemocnici připojená na kapačkách ,kolem mě uschlé květiny . Cítím se strašně špatně , jakoby mi někdo vzal něco ze žaludku, nikdo a nic kolem mě není . Z chodby slyším hlasy „Musíme jí odpojit je v komatu už strašně dlouho“ najednou vešel dovnitř doktor mamka,otec a Nina. Byli celí uplakaní,jak viděli, že mám otevřené oči ,hned ke mně běželi a začali mě objímat . „ Co se stalo ? Proč jsem tady ? Kde je Jacob ?“ řvu na ně . Dostanu odpovědi, které mě zraní, jak nic nikdy v životě „Jsi tady ,protože jsi měla autonehodu ,byla si měsíc v kómatu a tvůj bratr… on.. nepřežil“ říká mi doktor . To mě v hlavě doznívají poslední slova doktora . „Váš bratr nepřežil“ já jenom brečím a řvu „Nééé“ vidím zase jenom černo .
Probudím se z toho špatného snu a někdo mě obejme...
Jedu sním autem a řvu na Jacoba ,ať mi podá brko a zesílí rádio, jedeme hezkým letním dnem a děláme vážně kraviny . Smějeme se , zpíváme , kouříme . Už jsme dost zhulení ,ale my chceme ještě . Slunce na nás svítí, když v tom vidím jenom náklaďák a nic.. Vidím hroznou pustinu ,nic kolem sebe ,jenom bílo . Zkouším si vzpomenout ,ale nic , najednou se proberu ležím v nemocnici připojená na kapačkách ,kolem mě uschlé květiny . Cítím se strašně špatně , jakoby mi někdo vzal něco ze žaludku, nikdo a nic kolem mě není . Z chodby slyším hlasy „Musíme jí odpojit je v komatu už strašně dlouho“ najednou vešel dovnitř doktor mamka,otec a Nina. Byli celí uplakaní,jak viděli, že mám otevřené oči ,hned ke mně běželi a začali mě objímat . „ Co se stalo ? Proč jsem tady ? Kde je Jacob ?“ řvu na ně . Dostanu odpovědi, které mě zraní, jak nic nikdy v životě „Jsi tady ,protože jsi měla autonehodu ,byla si měsíc v kómatu a tvůj bratr… on.. nepřežil“ říká mi doktor . To mě v hlavě doznívají poslední slova doktora . „Váš bratr nepřežil“ já jenom brečím a řvu „Nééé“ vidím zase jenom černo .
Probudím se z toho špatného snu a někdo mě obejme...
Žádné komentáře:
Okomentovat