TAKEN - 21
Z pohledu Lily:
Před dvěmi
lety:
 Stojím u jeviště sice ještě normálně
oblečená ale pozoruji lidi jakse začínají usazovat na svojin sedadlech . Vidím
Daniell i Liama i mojí mamku mají valstbě místa vedle sebe ale nevydím Ell .
Míst ní tam vydím Harryho . Nechápu co tady děla. Ředitelka divadla vyšla na
podium a přednesla řeč . Když se tady vystupovalo předtím tak nikdy řeč neměla
ale tahle řeč nabyla jen tak nějaka byla specialáněp ro mě . Ona věděla o mém
zdravotním stavu . „Sešli jsme se tady a by jsme se podívaly na nádherný balet
Labutí Jezero . Tento balet je o lásce prince k zakleté princezně do bílé
labutě. Princ jí slíbil věrnost ale jak to slyšel zlí čaroděj Černovous udělal
na prince lest.Zlé dvojče černou labuť poslal na princův ples a ta ho očarovala
a tím zlomila kouzlo mezi princem a bílou labutí. Bílá labuť
s z nešťastné lásky nakonec skočí ze skály a tím skončí svůj život.
Je to težký balet pač balerína musí tančit dvě role bílou a černou labuť. Naše
hlavní labuť bude Nina Willsová .“ Za jejími zády se na velkém plátně začínali
promitat mé fotografie některé byli ze školy jiné zase s Daniell ale
některé byli z dětství a další byli z mamkou ještě jak jsem byla
blondýna .Podívala jsem se na Harryho protože tu fotografii fotil on . Seděl
tam s otevřenou pusou do kořán . Ředitelka pokračovala „Toto je první
vystoupení Niny je to naše nejmladší baletka , no ale je to taky zatím její
poslední vystoupení , její zdravotní stav jí nedovoluje pokračovat dál . .Takže
si toto představené užíite.“ . Rychle jsem utíkala do svojí šatny se
připravovat.
Objímala mě Nina . Pevně jsem jí držela a
nechtěla jí pustit . Pořád mě objímala a říkala,že to bude dobrý přitom jsem
měla zavřené oči . Nechápala jsem ,jak se tam mohla vzít ? Když jsem otevřela
oči ,viděla jsem, že už svítí slunce. Někdo se opíral o dveře ,myslím že to
byla mužská postava . Nevěděla jsem ,kdo to je ,a ani jsem to nechtěla řešit ,podle
mě to byl taťka ,ale nebyla jsem si jistá. „Proč on ,proč né já?“ tuhle otázku
jsem furt Nině opakovala, ale ona mi jenom říkala, že to byla pouhá náhoda. „Ne
nebyla ,já jsem ho zabila“ pořád jsem na to musela myslet… „Né nezabila , zabil
ho ten, kdo řídil ten kamión ..“ „To není pravda ,kdybychom nebyli zhulení, tak
by jsme nevjeli do protisměru a..“ „Nemysli na to ,navíc on by nechtěl ,aby ses
za něho tak trápila..“ „Dobře ,nech mě teďka samotnou a já si na chvíli lehu a
tak za dvě hodinky mě přijď prosím zbudit“ „Dobře“ řekla a odešla, já jsem se
schoulila do postele a plakala ,nakonec jsem usnula…